Ve StarDance 2015 má Marie Doležalová za tanečního partnera Marka Zelinku. Stardance 2015 je tady s řadou novinek!

Marie Doležalová ke StarDance 2015: Mám sklony tančit. Na večírcích

Je pro Vás StarDance soutěž, výzva, nebo zábava?
Já jsem velmi soutěživý člověk, nedokážu se od toho oprostit. Pro mě je StarDance vše dohromady. S Markem je to veliká zábava, zároveň i výzva, protože nejsem profesionální
tanečnice. Těšila jsem se, že se se svou účastí budu moci chlubit.

Jak zareagovalo Vaše okolí, když jste jim oznámila, že
budete letos ve StarDance?
Trochu mě vyvedlo z míry, že na to všichni reagovali smíchem. Jak moji kolegové, tak i babička nebo maminka. Zkrátka se představě, jak tančím na parketě, začali smát. Asi jsem vcelku legrační člověk. Nakonec z toho ale vlastně měli radost. StarDance je velká věc.

Měla jste v dětství taneční průpravu?
Já jsem ve třetí třídě od maminky dostala pokyn, že musím chodit na klavír a pak si mohu vybrat mezi tancem, dramatickým a výtvarným kroužkem. Já se tenkrát rozhodla pro tanec a tři roky jsem navštěvovala balet. Ačkoli mě to bavilo, zjistila jsem po čase, že to není moje parketa. Více jsem se našla v divadle, protože tam jsem měla prostor vymýšlet vlastní věci. Teď navíc účinkuji v Divadle Na Fidlovačce, což je částečně muzikálové divadlo, takže posledních pár let jsem
nucená se hýbat. Teď jsem ovšem nadšená z těchto individuálních lekcí!

Myslíte, že se dá dobrá tanečnice zahrát, nebo se jí musíte
stát?
To je to, co mě teď nejvíce zajímá! Nakonec doufám, že to zvládnu zahrát. Třeba v Divadle Na Fidlovačce funguji tak, že na jevišti stavím více na výrazu než na správnosti pohybu. Ale tam tančím ve skupině. Toto je něco jiného, jsem tu sama za sebe.

Býváte často vnímaná jako spíše křehká, lehce ztřeštěná
dívka. Jak se cítíte v tomto ryze ženském formátu?
Pro mě je to cesta posledních pár let, jak se dostat z naivních dětských rolí do dospělejších postav. Je to stále těžké, mám svoji škatulku v blbnutí a dětském přístupu. Na jednu stranu bych se jí ráda zbavila, na druhou se mi z ní vůbec nechce.

Jaké byly pocity po prvním tréninku na StarDance 2015?
Prvnímu tréninku jsem věnovala celý článek na svém blogu. Trochu jsem měla problém s tím, že byly přítomny kamery. Mám v sobě z herectví refl ex, že jakmile se natáčí, vše musí být perfektní. Přitom to byl můj první trénink a já neuměla zhola nic.

Velmi jste se proslavila svým hereckým blogem. Objeví
se v něm i Vaše zážitky se StarDance?
Chystám se do svého blogu zařadit stardancový deníček, kam budu každé pondělí rozepisovat nové zážitky o tom, jak je Marek přísný a jaká já jsem chudinka. Je toho pro mě hodně nového, potřebovala bych se svěřit, aby se mnou lidé soucítili.

Bojíte se přímých přenosů StarDance 2015?
Snažím se na to zatím nemyslet, ale znám se, jsem nervák a tipuji, že to budou příšerné stavy. Oproti jiným profesím mám asi výhodu, že vím, jaké to je vystupovat. Na vystupování před živým publikem mě baví, že ze sebe občas člověk vytáhne daleko víc, jde na dřeň.

Tančíte i doma, po skončení tréninku?
Naposledy jsem po posezení s kamarádkou zkoušela po cestě domů kroky na slowfox. Bohužel jsem zkoušela ty, které jsou pozadu, a spadla jsem do plůtku zahrádky před restaurací.

Stalo se Vám někdy nějaké společenské faux pas?
Já mám na večírcích sklony tančit. Vystihuje to příhoda, kdy jsem se po jedné premiéře potkala v divadle s kolegou a říkám mu: „Ahoj, slyšela jsem, že jsme spolu včera hodně tancovali,
říkali ostatní.“ A on na to: „Aha, to jsem taky nevěděl.“

Tanec také spočívá ve zpřístupnění intimní zóny. Bylo to
pro Vás těžké překonat?
Já jsem na to částečně zvyklá. V herectví stále vstupuji do rychlých vztahů, musím překračovat zábrany, jsme si hodně blízko. U tance je to něco jiného, tam je hodně pohybu a je to pro mě hodně nové a také jedna z nejtěžších věcí. Jsem povahově spíše nekontaktní a introvertní člověk.