StarDance 2015 – soutěžící Martina Marková a Marek Taclík

Ve StarDance 2015 má Martina Marková za tanečního partnera Marka Taclíka. Stardance 2015 je tady s řadou novinek!

Martina Marková ke StarDance 2015: Když jsem Marka viděla, vyhrkly mi slzy

Je pro Vás StarDance soutěž, výzva, nebo zábava?
Soutěž StarDance je pro mě určitě velká výzva, co se týče nových zkušeností. Těším se ovšem i z faktu, že atmosféra mezi účastníky je velmi uvolněná a přátelská. Ať už na tréninku ve dvou, nebo společně, vždy si užíváme perfektní atmosféru a zábavu.

Jak jste se dostala k tanci?
Jako malá jsem chtěla boxovat nebo dělat gymnastiku. Box byl doma zamítnut a na gymnastice bylo plno. Protože jsem měla kladný vztah k muzice a byla pohybově nadaná, přivedla mě tedy maminka na kroužek tance. Bratra vedla tehdy do houslí - nechtěně ho zapsali jako mého tanečního partnera se slovy: „Jednou týdně tě to nezabije.“ Stali jsme se pak pětinásobnými mistry v ČR.

Jak vnímáte tanec? Spíše jako sport, nebo prostředek k sebevyjádření?
Tanec je sport i umění. Je to divadelní představení s fyzickým výkonem. Po dobu své profesionální kariéry jsem vyzkoušela „mnoho” jiných disciplín, jako byla atletika, moderní balet, crossfi t, fi tness a jiné. Žádný ze sportů se tanci nepodobá a ani nevyrovná. Je to krásno spojené s endorfiny z výkonu. Proto se k tanci vždy ráda vracím.

Co se Vám honilo hlavou, když jste zjistila, že budete tančit
s Markem Taclíkem?
Hlavou se mi zřejmě nehonilo vůbec nic. Popravdě, byla jsem velmi vystresovaná. Na casting jsem sice šla jako první, ale s mým protějškem jsem se měla setkat až jako poslední a ještě k tomu se vše o hodinu zpozdilo. Mezi tím, kdy všichni věděli, kdo je jejich nový parťák, já jsem netrpělivě seděla za dveřmi. Marek hrál, ruku na srdce, v mém a bratrově nejoblíbenějším českém filmu. Dodnes se jím bavíme. Když jsem Marka viděla, tak mě to potěšilo, až mi vyhrkly nečekaně
slzy. Snad to Marka nevylekalo, rozhodně to byly slzy štěstí. Marek byl zřejmě podobně vystresovaný.

Umí Marek zahrát, že tančí?
Marek je výborný herec! Zmínil se mi, že má bolavé koleno, a že musíme být opatrní. Jednou přišel na trénink a kulhal a já už: „Ježišmarja, co budeme dělat?!“ Na což se Marek na mě podíval a usmál se. Dělal si ze mě legraci. Myslím tedy, že já bych mu uvěřila cokoli.

Jakou roli u Vás při tanci hrají emoce?
Já osobně jsem na parketě velmi emocionálně založená. Jsem jasný extrovert a ráda dávám city najevo - tím spíš, když tělo a exprese zastupují roli slov.

Jaký máte z Marka pocit po prvním tréninku?
Marek je originál každým coulem. Velmi ho tanec, ač jako nováčka, baví a proto jsem z něj nadšená!

Je pro Marka problém zvládnout spíše kroky nebo si zapamatovat choreografii StarDance 2015?
Je to velmi vyrovnané. Některé kroky se naučí hned, jiné si zkouší na cestě domů v metru nebo v divadle.

Jak Marka při tréninku motivujete?
Když někoho něco baví, vnější motivace není potřeba.

Tanec je o zpřístupnění intimní zóny, měl Marek problém to překonat?
Marek je herec a to velmi dobrý herec. Já tančila devět let s bratrem od vášnivého paso doble až po romantickou rumbu. Myslím, že v tomto jsme oba velmi profesionální. Tanec je jako představení. Soustředíme se na výkon a to, co pohybem chceme říci publiku.

Podařilo se Vám někdy pořádné taneční faux pas?
Moje je roztomilé, ráda se o něj podělím. Bylo mi asi jedenáct let a tančili jsme na taneční soutěži. Právě jsme se dostali do finále a já měla hezké, bílé šaty s třásněmi na konci. Šaty se zapínaly mezi nohami na cvočky. Jeden ze tří se mi rozepl. Během prvních pohybů další, a při prvním prudším pohybu i ten poslední. Napnuté elastické šaty vystřelily nahoru a já zazmatkovala. Pod šaty jsem nic neměla. Snad by si toho ani nikdo nevšiml. Kdyby však můj tatínek, který tančil jako
mladý a naše – moje a bratrovo – tančení velmi prožíval, mě chtěl podpořit a zakřičel do ticha: „To nevadí! Tancuj!”. V tu chvíli se snad všechny hlavy v sále otočily směrem ke mně. Tanec jsem úspěšně dotančila. Dokonce jsme soutěž nakonec i vyhráli. Lidé pak nadšeně po zbytek soutěže té odvážné holčičce fandili.

Kdy jste se naposledy cítila jako dáma?
To je krásná otázka. Jako dáma se cítím vždy, když tančím. Když mi muž otevře dveře od vozu nebo podá ruku v momentě, kdy vystupuji z autobusu. Když mě v obchodě pustí nějaký gentleman před sebe ve frontě. Být dámou je charizma, je to nálada, sebeúcta a úcta k okolí. Škoda, že se „být dámou” v dnešní době již tak běžně „nenosí”.

Jaké vlastnosti by měl mít dobrý tanečník?
Bože, to je ohromně těžká otázka! Nikdo není dokonalý. Ani já jsem v jisté době nebyla ideální partnerkou. Jistě by měl být člověk schopný kompromisu, přátelství a měl by mít stejný, nebo snad velmi podobný cíl se svou partnerkou. Pak jde všechno lépe.

Myslíte, že tanec vychovává pravé gentlemany?
Z vlastní zkušenosti vím, že díky tanci se člověk naučí držení těla, chováni k opačnému pohlaví s respektem a úctou, vždyť je součástí týmu, a disciplíně k opakované činnosti. Podle mě je to určitě jedna z cest, jak se gentlemanem stát.