Ve StarDance 2015 má Romana Motlová za tanečního partnera Rostislava Osičku. Stardance 2015 je tady s řadou novinek!

Romana Motlová ke StarDance 2015: Jsem velmi ambiciózní, od malička mě učili dřině

Honila se Vám hlavou nějaká jména, se kterými byste chtěla tančit?
Popravdě vůbec. Já jsem docela televizní barbar, raději čtu nebo jsem venku se psem. Napadlo mě, že bych chtěla herce nebo sportovce. Ale nejdůležitější pro mě bylo, aby ten člověk chtěl trénovat. Ono se řekne tanec, to bude jednoduché, ale je to tvrdý sport, jako každý jiný.

Jaké vlastnosti musí mít dobrý tanečník?
Musí být dříč a jít přes bolest. Musí umět snášet rány a to nejen fyzické, ale hlavně psychické. Když ho v soutěži porazí pár, který byl horší. Na něco takového se člověk nedokáže připravit a sbírání se z toho je horší. Musí být poctivý sám k sobě a musí být týmový hráč, protože pár jsou dva, ale hodnotí se jako jeden. Musí táhnout za jeden provaz.

Co je nejtěžší na tom, tančit s člověkem, který nikdy
netančil?
To je dvojsečné. Já učím celý život, moji rodiče měli taneční školu. Ale StarDance, to je trochu něco jiného. Já jsem učila spoustu lidí, ale s nikým jsem netančila v páru. Pro mě je to obrovská zodpovědnost vůči divákům i vůči Rosťovi. Sledovanost je obrovská a já bych ráda ukázala, že nejen mladá generace je na tom dobře, ale že i starší může jít do tance naplno. Jsem o tom přesvědčena, ale je to velký závazek.

Jak reagují ostatní tanečníci na StarDance?
Já jsem velmi ambiciózní, od malička mě učili dřině. Maminka byla Němka, tak mi asi něco zůstalo v genech. Dřív jsem za to rodiče nesnášela, ale to člověk ocení až s časem. Nejsem moc zvyklá vnímat okolí. Vždy jsem chtěla být mistryní světa a to, že se ohlížím na okolí, mě zdržuje a bere mi
energii. A v Čechách se úspěch stále neoceňuje, Češi umění moc neholdují. Já vlastně ani nechci vědět, jak tanečníci berou StarDance. Ale je to velká soutěž, přináší to zviditelnění tance a tanečníci mají konečně možnost ukázat, co umí. Můj taneční partner je na nemocenské, takže se vlastně ani mezi tanečníky v poslední době nedostanu.

Je pravda, že tanec vychovává pravé gentlemany?
Tanec je velmi emotivní a je hodně o prvním dojmu. A pokud jdete na parket a tančíte, nemáte čas předstírat. Na řadu přijdou první vjemy a ukáže se Vaše pravé já. Spousta tanečníků výborně tančí, ale nevyzařují pozitivní energii a diváky potom tanec nebaví. Když ze sebe při soutěži potíte krev, tak se odhalíte až na dřeň. Tanec formuje tělo i ducha. Toto chování pomáhá i lidem v jiných profesích. Umí se chovat, nosit oblek, ví, kdy zastavit. V Čechách je stále ještě oblek jako maska, ale už se to lepší.

Jaké byly Vaše dojmy po prvním tréninku na StarDance 2015?
Měla jsem strach, že ho nepřeperu. Přeci jen je to osmdesát kilo svalů, s ním nehnu. Ale když jsme si spolu poprvé zkusili pár roků, tak to najednou šlo. Projevila se jeho individualita. Z boxu má skvěle zvládnuté těžiště v těle, mě ho stačí nasměrovat. Rosťa zná směr, já ho naťuknu a on pokračuje dál. A díky němu mám vnitřní klid. Já mám radost z toho, že jsme si s Rosťou sedli, že můžeme být „soul mates”. Je spoustu talentovaných lidí, kteří nedostali svoji šanci. My oba
jdeme šancím naproti. Někdy je ale oběť větší, než by člověk chtěl. Musíte umět klopýtnout a vstát. Člověk musí obětovat obrovský kus svého života, aby se dostavil úspěch. Pro mě byl obrovský motor medaile, i na úkor osobního života.

Co se Vám vybaví, když se řekne swing?
Já se měla narodit v Americe ve třicátých letech. Líbí se mi, jak ženy uměly nosit šaty, jak muži smekli, když potkali ženu a ženy si lehce pudrovaly nosíky. Byla to doba, kdy ženy a muži měli jasno ve svých rolích a z toho tance to je cítit. Všude byla ohromná bída, řádila krize a tanec byl pro lidi únik, jak z toho ven.